Objektivistická etika je morálkou života – na rozdíl od třech hlavních škol etické teorie: mystické, společenské a subjektivní, které přivedly svět do jeho současného stavu a které představují morálku smrti. Tyto tři školy se liší metodou přístupu, nikoli však obsahem. Obsahem jsou jen varianty altruismu – etické teorie, která považuje člověka za obětní zvíře, která hlásá, že člověk nemá právo existovat kvůli sobě samému, že služba jiným je jediným ospravedlněním jeho existence a že sebeobětování je jeho nejvyšší morální povinností, ctností a hodnotou. Rozdíly se vyskytují jen v otázce, kdo má být obětován komu. Altruismus považuje smrt za konečný cíl a hodnotové měřítko – a je jen logické, že odříkání, rezignace, sebezapření a všechny další formy utrpení, včetně sebezničení, jsou „ctnostmi“, které altruismus obhajuje. A z toho logicky vyplývá, že právě a jen jich dosáhli a stále dosahují ti, kdo altruismus prakticky uplatňují.