Účelem tohoto krátkého článku je upozornit na dva odlišné přístupy při organizování složité společnosti. První přístup je všeobecně známý a používaný, druhý neznámý a opomíjený.
E.E.Evans Pritchard - "Jenom díky tomu, že lidé znají druh chování, jaký se od nich očekává a jaký mohou očekávat od ostatních v různých životních situacích, mohou koordinovat svá jednání, které podřizují pravidlům a hodnotám, jež znají a mohou tak uspokojovat své potřeby v harmonii se svými bližními. To je řád."
Aby tedy lidé mohli uspokojovat své potřeby ve společnosti mnoha jedinců, musí mít tato společnost nějaký řád. Řádem lidské společnosti rozumíme takové uspořádání, kde znalost fungování nějaké části tohoto celku nám umožňuje vytvářet určitá očekávání, která mají velkou pravděpodobnost, že se ukážou jako správná.
Existují dva názory jakým způsobem vzniká a jak dále společenský řád konstruovat.
- První je tzv. autoritářský pohled na řád, jehož pojetí je založeno na přesvědčení lidí, že řád vznikl vědomým rozhodnutím nějaké myslící bytosti a v tomto duchu chtějí společenský řád organizovat. V současné době se tomuto procesu říká zákonodárství (legislativa) a je zcela podřízeno účelu, který sleduje.
- Druhý názor je ten, že řád vzniká spontánně, jako produkt jednání mnoha lidí. Tento řád smysluplných jednání nemůžeme spatřit, ale můžeme vysledovat vztahy, které existují mezi jednajícími lidmi. Tento názor je složitější pochopit, protože není tak zjevný, ale pokud ho pochopíme zjistíme, že společenský řád lze vytvářet bez donucovacích pravidel. Důležitou vlastností spontánního řádu je to, že nesleduje cíle, kterých chceme dosáhnout, ale vždy sleduje zda tohoto cíle dosahujeme v souladu s obecně platnými principy a pravidly.
Nejzřetelnější podobu, těchto dvou přístupů, vidíme v dílech Thomase Hobbese, Jeremyho Benhama, Karla Marxe, Adolfa Hitlera a dalších, jako zastánců prvního pohledu. A v dílech Johna Locka, Davida Hume, Immanuela Kanta, Ludwiga von Misese, Murraye Rothbarda a dalších, kteří zastávali princip spontánního (přirozeného) řádu.
Na základě pochopení těchto dvou přístupů pak snadno zjistíme, že svoboda může být produkovaná ve správné míře jen v systému spontánního řádu.
Jak řekl Friedrich August von Hayek : "Svoboda může být zachovaná jen sledováním principů a je ničena sledováním účelnosti."
