Ono vždy někdo musel ta pravidla naformulovat vědomě, třeba že není vhodné pojídat příbuzné, neboť ti dotyční by ho mohli případně spapat taky. A teprve až takové pěkné  morální pravidlo bylo naformulováno autoritou, tak ho mohli začít ti ostatní alespoň v neděli dodržovat. Ale zase někdo musel naformulovat, co to je neděle. A musel nabulíkovat těm ostatním, že to je den, kdy chlapci mohou oddechnout od děvčat. Ale opět platí, že někdo musel vydefinovat, podle čeho rozlíšit chlapce a děvčata. A taky naučit chlapce, že děvčatům se musí předtím věnovat kytička.

A tak to šlo furt až k nějakému panu Kširovi, který nyní celou tuto dlouhou epochu vynálezů popřel.

Pane Kšír, když jste klikal na plus u mého příspěvku, uvědomil jste si, že to co jsem napsal platí i pro svobodu? 

Samozřejmě.  Přirozená práva jsou jediná práva, na jejichž prosazení je dovoleno použití násilí  ve formě sebeobrany a zákona.  Chystám další článek v tomto duchu.

Fajn. A kde bychom to našli, abychom se měli čím inspirovat?

Pokud máte na mysli teorii, tak v dílech těch autorů o kterých jsem mluvil. Z žijících autorů o spontánním řádu hodně publikuje Hans Herman Hoppe a Matt Ridley.  Co se týče věcí, které vznikly působením spontánního řádu tak je to přirozené právo a  jazyky, kterými se lidé domlouvají.  Tento článek má za úkol  vzbudit ve čtenářích zájem něco si o spontánním řádu nastudovat.

Prima. Problém může začít v okamžiku, kdy vzletnou frázi budete chtít uvést do praxe. 

Určete princip a následně hledejte cestu k jeho naplnění. A už se Vám klube účel. A teď, babo, raď....

Vzletnou frázi nemusíte chtít uvádět do praxe. Buď se uvede sama, protože je prospěšná pro všechny nebo je vzletná a prospěšná jen pro někoho a je k jejímu prosazení nutno násilí.

Karma. Bohužel většina lidí je neschopná toto pochopit.

Možná jen proto, že tohle se ve škole neučí.  Po přečtení tohoto článku budou alespoň vědět, že něco takového existuje.