František Kšír

Tragédie státního školství.

25. 06. 2014 17:08:06
Vzdělávání je celoživotní proces sebe řízeného, vnitřně motivovaného a smysluplného získávání vědomostí.

Chci začít s tvrzením: "Děti jsou naprogramované se sebevzdělávat." Jako dospělí máme určitou zodpovědnost vůči vlastním dětem. Naší zodpovědností je vytvořit bezpečná, zdravá a přívětivá prostředí, kde se mohou děti vyvíjet. Naší zodpovědností je také představovat vzory slušného chování. Jediná věc, o kterou se nemusíme starat, je vzdělání našich dětí, protože děti se umí vzdělávat samy.

Nejzřetelnější důkaz dětské kapacity pro samovzdělávání, jenž je dostupný každému z nás, pochází ze sledování dětí v prvních čtyřech nebo pěti letech jejich života, tedy předtím, než se je někdo pokusí systematickým způsobem vzdělávat. Všechny znalosti a dovednosti se naučí díky jejich vlastní hře, nenasytné zvídavosti a přirozené pozornosti k chování ostatních lidí. Po dovršení šesti let naše chytré, vnímavé a po nových znalostech a dovednostech dychtící děti zavřeme do vězení, kterému říkáme škola a první co škola udělá je, že těmto dětem znechutí poznávání světa a oslabí jejich přirozenou touhu se sebevzdělávat.

Každý, kdo kdy chodil do školy, ví, že škola je vězení, ale téměř nikdo to neřekne. Není zdvořilé to říkat. Všichni chodíme kolem této pravdy po špičkách, protože tato pravda nás všechny dělá krutými. Jak může naše demokratická vláda, která je založena na principech svobody a sebe-určení, vytvořit zákony, které vyžadují, aby děti a dospívající strávili značnou část jejich dne ve vězení? Je to tím, že ví, co dělá.

Lidská historie se opakuje ve smyčce. Je to pokračující příběh o tom, jak malá skupinka lidí ovládá velkou skupinu lidí, pomocí strachu nebo násilí, čehož je dosahováno udržováním většiny lidí z velké skupiny relativně ignorantskými a beznadějně závislými na údajném vůdcovství menší skupinky. Je to hra na dravce a oběti, a státní školství je jen jedním z novějších nástrojů dravců. Školy vytvářejí poslušné konformisty, kteří málokdy zpochybňují autority – ideální bojová síla. Osnovy jsou zásobeny nepatrnými, ale konzistentními myšlenkami nacionalismu (nazýváme to patriotismus), spravedlivé války (šíření demokracie po světě) a geopolitické nadřazenosti (Západní svět je nejlepší) – tři ospravedlnění pro vojenskou agresi.

Není divu, že svět je takový jaký je. Všichni cítí, že něco není v pořádku a všichni hledají řešení. Protože ale hledají řešení uvnitř systému, nemohou vymyslet nic než jen dílčí úpravu stávajícího. Jelikož všichni prošli stejnou indoktrinací, spatřují řešení v aplikaci nějakého násilného nařízení. I když někteří svobodomyslnější lidé chápou, že neexistuje jen jedno řešení, které by bylo pro všechny, větší část společnosti, která určuje veřejné mínění, si myslí, že takové řešení existuje a jakmile někdo přijde s kritikou okamžite se po takovém jednotném a pro všechny společném řešení ptají a chtějí slyšet jednoznačnou odpověď. Nechápou, že vstřebali nejdestruktivnější myšlenku školy: přizpůsobení se jednomu způsobu jednání a myšlení.

Jaký druh vzdělávání by tedy děti měly mít? Takový druh, který by měly bez státních škol: přirozený, vnitřně motivovaný, individualizovaný a uspokojující. A to může znamenat tisíce různých věcí pro tisíce různých studentů.

Jak je tedy možné, že proti současnému státnímu vzdělávání neexistuje jednotný všeobecný odpor, když je škola vězením? Odpověď je jednoduchá. Když jsou všude postavena vězení a naplněna lidmi, odpor začne být nevyhnutelný, pokud jsou ale vězení postavena někde, kde nejsou vidět; v myslích lidí, útlak může pokračovat do nekonečna. A to je příběh státního školství, které vštěpuje poslušnost, intelektuální apatii a přizpůsobivost, takže většina lidí může snadno přijmout jakoukoliv nespravedlnost, kterou chtějí mocné elity následovat – sociální zabezpečení, války, korporátní bailouty, státem řízené měny, zdanění, konfiskace majetku, válku proti drogám, proti hernám, proti kouření atd.

Jedním z cílů vzdělávání je kritické myšlení. Je třeba, aby měli mladí lidé nástroje pro odhalení a odražení státní a korporátní propagandy. Bohužel tyto nástroje ve škole nezískají. V konečném důsledku se pak stávají snadnou kořistí pro nejrůznější politické demagogy, jejich obživou je ovládání lidí a jejich okrádání skrze zákony, které si pro tento účel sami vytvářejí, včetně vytváření vlastní nedotknutelnosti.

Je na čase, tento stav začít měnit a jednou z věcí je například pochopení tohoto článku a uvědomění si skutečnosti, že neexistuje jen jedno vzdělávání společné pro všechny, jak se nám snaží namluvit naši vládci.

Autor: František Kšír | karma: 16.80 | přečteno: 1306 ×
Poslední články autora